Stesk.
jak stek
do tiché pošty
do potrubí odnikam
protýká se srdcem kraje
já tím krajem pronikám
V hrušních,
které navykají jen pomalu
svým ženským tvarům
V násypu kolejnic
co nepoznají nikdy
nevěru silnic a cest
V zarostlých schodech
o kterých nechci psát
abych je nezpřístupnila cizím
V lidské vrbě,
kterou potkávám
když se nebe nad ní příliš sehne
V hnědé vodě
po níž lidé už jen přechází
Ve volání zídky o malou náchylnost
růžového keře
V samotě městských bran
Až v opuštění je život dán
B.T. 25.5.09
Rukopis. Dostupné zde
Další ukázky z díla autora:
Další odkazy:
