Probíráme-li se historií píseckého divadelnictví, je zajímavé sledovati, kam se po celém městě se svým uměním uchylovali ať již umělci z povolání, neb ochotníci. Bývaly to z počátku hostinské místnosti a teprv v roce 1786 poskytlo gymnasium útulek ve své budově se svolením prefekta ústavu kočovní společnosti Jindřicha Hataše. V síni gymnasia také několik roků se hrálo, ačkoliv tu docházelo k rozporům v otázce, kdo má právo místností disponovat, zda správa města, či prefekt gymnasia. Přes tyto spory hrálo se v tomto domě až do roku 1794, kdy divadlo se muselo vystěhovati. Proto se hrálo také ve starých kasárnách, v domě „U černého orla“ a jinde.
Tomuto nedostatku odpomohl buď v roce 1815 neb 1817 majetník domu č. p. 101 Jan Otto, kupec, který v tomto svém domě v nádvoří k městským hradbám vystavěl samostatnou divadelní budovu. Jan Otto po tehdejším mravu cestoval světem a divadlu přál.
Vystavěná budova byla kamenná, ponurá a přišlo se k ní průjezdem tohoto domu z bývalé Floriánské nyní Heydukovy ulice. Divadlo bylo jednopatrové s taškovou střechou s vikýřem na půdu, kde se uchovávala sláma a seno, protože v domě byl i ovčinec. Se strany jižní byl vchod do sálu. Schodiště dřevěné a lomené stálo v nádvoří a mohlo se po něm vcházeti ze dvou stran. Na těchto schodech, kde se tyto na malém výstupku stýkaly, bývala pokladna. Pod nimi se otvíral veliký podjezd, jímž se chodilo na zahrádku a ke schodům do šatny, které byly též dřevěné a mimo budovu. Na průčelní straně byla tři gotická okna z divadelní síně na nádvorní zahrádku. Z výstupku u pokladny vcházelo se do hlediště, které bylo veliké as 18X16 m. Sál byl vždy vybílen a nebyl vysoký a menšila jej ještě dřevěná galerie vzadu, na které obyčejně prví diváci seděli na zemi a nechávali nohy viset dolů do sálu. V přízemí byla u první třídy sklapovací sedadla, za nimiž pak prosté lavice bez opěradel. Jeviště bylo malé ve hradbách a vchod do něho byl ze šatny.
Ottovské divadlo bylo malé, temné a světlo lojových svíček spoře osvětlovalo jeviště, při čemž v hledišti bývalo šero, a proto se podařilo správu města přesvědčiti o tom, že i z důvodů bezpečnostních musí býti v Písku vystavěna nová divadelní budova.
Lipš, František. Divadlo v Písku. Písecká čítanka, 1. díl. Písek: Okresní knihovna, 1980, s. 144-145.
Z knihy: Lipš, František. Divadlo v Písku. Historická studie. Písek: Fr. Podhajský a spol., 1938, s. 2-6.
Další ukázky z díla autora:
