AUTOŘI

Vlastním jménem Josef Jiří Puchwein – pod jménem Jiří Marek publikoval od roku 1937, od roku 1946 ho užíval i v občanském životě. Narodil se v Praze 30. května 1914 jako nemanželské dítě prodavačky, s jeho výchovou pomáhal strýc. Obecnou školu navštěvoval u Sv. Vojtěcha v Praze na Novém Městě, pak začal studovat na Jiráskově gymnáziu. Matka se provdala za bankovního úředníka a roku 1924 se za ním odstěhovala do Písku. Jiří pak ve školním roce 1926/1927 přestoupil do tercie píseckého gymnázia. Studoval zde až do oktávy a maturoval tu roku 1933. Sextu opakoval dobrovolně z důvodu delší nemoci. Učil se celkem dobře, nejlepší známky měl z češtiny, dějepisu a zeměpisu; literární zájmy ho přivedly ke studiu češtiny a němčiny na pražské filozofické fakultě. Už jako student píseckého gymnázia publikoval v tištěném časopise Gymnasion, v Prácheňském kraji, Píseckých listech, píseckém Jihočeském akademiku i ve Studentském časopise, kde se po příchodu do Prahy stal členem redakční rady. Prostředí letenské studentské koleje Spolku posluchačů filozofie ovlivnilo jeho pozdější příklon k socialisticky orientovanému realismu. Po ukončení vysokoškolských studií (1939) vyučoval Strakonicích (1939–40) a Náchodě (1943–44) a na učitelských ústavech v Soběslavi (1940–43, 1944–45, zde se také poprvé oženil) a v Praze (1945–46), kde již zůstal natrvalo. 1945 vstoupil do Komunistické strany Československa. V roce 1946 působil jako osvětový inspektor, pak vyučoval na gymnáziu v Praze-Michli. Od roku 1948 se věnoval novinářství, literatuře a filmu. Pracoval jako redaktor Lidových novin, Rudého práva, jako šéfredaktor časopisu Svět sovětů, v letech 1954-1959 působil jako ústřední ředitel Československého státního filmu. Zážitky z cest do zahraničí – do Sovětského svazu, Číny, USA, na Jávu a na Bali i jinam se později promítly do jeho tvorby. Věnoval se literatuře a přednášel na Institutu osvěty a novinářství, od roku 1972 deset let na katedře české a slovenské literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Vědeckou hodnost CSc. obdržel v roce 1974. Byl aktivním členem Svazu československých spisovatelů, Svazu Československo-sovětského přátelství, působil v organizacích novinářů a filmařů. Jeho druhou ženou byla herečka Eva Kubešová. Po odchodu do penze (1982) se věnoval literární tvorbě. Zemřel v Praze 10. prosince 1994.
Je autorem románů, povídek, reportáží, filmových a televizních scénářů. Psal pedagogicky podbarvenou, realisticky zaměřenou a socialisticky orientovanou prózu ze současnosti a nedávné minulosti. K prvnímu románu Lidé z Poljany (1937 – na pokračování v Národní politice) ho inspirovalo prázdninové putování po Podkarpatské Rusi. Pro díla z pozdějších let je charakteristická vypravěčská spontaneita, humor, ironie a dějové napětí. K psychologické analýze přistoupil např. v románu o osudové vině Za tebou stín (1962). Jeho povídky patřily k budovatelské próze (životní příběhy horníků ze současnosti i minulosti), např. Nad námi svítá (1950); některé se přikláněly k agitačním prózám ( Z cihel a úsměvů -1953), jiné byly zaměřené pedagogicky (Žít mezi lidmi – 1961). V 70. letech se soustředil více na psychologii postav, které procházejí pracovními i osobními konflikty (soubor povídek Noční jízda – 1972). V jeho cestopisech jsou patrné znaky reportážní prózy. Za nejvýznamnější román je považován Můj strýc Odysseus (1974), který čerpá z historie jeho vlastního rodu a nese autobiografické rysy. Jiří Marek se věnoval i tvorbě pro mládež, psal pohádky, příběhy ze života dětí, rozhlasové hry. Několik svých próz i námětů z tvorby jiných autorů zpracoval do podoby filmových scénářů. Největší popularitu mu získaly série televizních, filmových a knižních zpracování detektivních příběhů z Prahy první poloviny 20. století (Panoptikum starých kriminálních příběhů, Panoptikum hříšných lidí, Panoptikum Města pražského). Spolu s J. Otčenáškem stál u zrodu rozhlasového seriálu Jak se máte Vondrovi?