DÍLA

Za hradbami města Písku, byl i kostel vybudován,
původně dvě věže měl, obě téměř stejné.
Z jižní věže, střechy  krov, byl po čase rozmontován,
vyrůstala k nebi blíž, bylo zdálky zřejmé.

Nové zvony ve zvonici, nová  střecha, nový krov,
jak hradbami také vírou lidé tehdy semknuti.
Každý v městě o ni mluví, mnoho krásných, vzletných slov,
věž však náhle rozsvítilo z blesku ohně vzplanutí.

Několikrát opraven, kostel Panny Marie,
jeho věž zas k nebi ční, zvony znovu zvoní.
Mnoho lidí věřících, v různých dobách zažije,
jen jeden příběh sebevraha zapíše se do ní.

Mladý zubní laborant vypůjčil si zlato,
na prsten pro lásku svou, kterou tak rád měl.
Že jej vrátit nestihne a brzy přijdou na to,
skokem z věže písecké, život vzít si šel.

Dnes pod věží na náměstí červenými kameny,
označeno místo leží, kde krev vlastní prolil.
By nebyly vedle věže v trhu ženy zraněny,
s ohledem na dění dole, toto místo zvolil.

Jak věž tak i kostel zdejší pamatuje mnoho dění ,
v dobách míru šťastný smích, svatby, křty a oslavy.
Během válek krutosti, krev tekoucí po dláždění,
z věže zvony oznamují, slavnosti i popravy.

Mnoho zdejších milých lidí, do kostela denně chodí,
pro každého s dobrým srdcem, dveře má vždy otevřené.
Za vraty pak v těchto zdech, kde láska lásku plodí,
budou jeho skvostnou krásou i Tvé oči potěšené.