Ty jsi mou mozaikou
z třpytivých korálků,
prostřenou na síti
z pavoučích nití.
V nitru Svém ukrýváš
snad sílu orkánů,
zvenčí pak vánkem jsi
jenž těžko kdo chytí.
Z mozaiky korálků,nelze ni jeden,
vyjmout či otočit(bez rizika ztráty),
celého obrazu(snad tváře odrazu),
v srdci i duši mé,celé Tvé krásy.
Ten kdo Tě miluje,
zná bolest Tvojí.
Kdo bolest působí
za (…..) stojí.
(pět teček)
Další ukázky z díla autora:
