AUTOŘI

Narodil se 25. května 1942 v Českých Budějovicích. Vyrůstal v Písku, vyučil se nejprve pokrývačem, klempířem a hromosvodářem (1957) a pracoval v těchto profesích do roku 1962. V letech 1962-1966 byl vychovatelem v píseckém Domově mládeže a zároveň studoval Střední průmyslovou školu stavební v Písku (maturita 1966). Stal se učitelem na Středním odborném učilišti a po dvou letech složil zkoušky pedagogického minima na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích (státní zkouška 1972). Dálkové studium učitelství stavebních předmětů absolvoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1982). Na Středním odborném učilišti a Střední odborné škole v Písku učil do roku 2010.

První básně otiskl v roce 1967 v časopise Divoké víno, poezii a vzpomínky publikoval dále v denících a časopisech Jihočeská pravda, Rudé právo, Tvorba, Literární měsíčník, Učitelské noviny, Zítřek, Československý voják, Lipík, aj. Na literárních pořadech spolupracoval s Československou televizí a Československým rozhlasem (studio České Budějovice).
Publikoval v almanaších Proudy (Růže, České Budějovice 1975), Vesmíru podali jsme šeřík (Jihočeské nakladatelství, České Budějovice 1980), Písecká čítanka I (báseň Léto u Otavy, Okresní knihovna, Písek 1980) a Písecká čítanka II (báseň Konec cesty a črta Vzpomínka, Okresní knihovna, Písek 1981), v katalogu výstavy fotografií soutěže Krajem Blanice ((Protivín 1984). S Karlem Šmídem vydal osm drobných sborníků Každý má právo něco vědět (Agentura Rika, Písek 1995). Úvodní báseň napsal i pro monografii František Roman Dragoun – poslední romantik v roce 2006.
Knižně debutoval básnickou sbírkou Tvář člověka je čas s ilustracemi Františka Doubka (Jihočeské nakladatelství, České Budějovice 1979). V roce 2013 vyšla sbírka Pět prstů. Byl členem Jihočeského klubu Obce spisovatelů.
Richard Uher zemřel v Písku dne 26. srpna 2019.

Zdroj: Osobní sdělení R. Uhra, květen 2012