MÍSTA

Portyč, část Písku nacházející se na Pražském předměstí na levém břehu Otavy, patří k nejstarším obydleným místům města. Ležela těsně u Zlaté stezky, po níž jezdily formanské vozy do Prahy, Plzně a na Šumavu. Z oblasti Na Pěníku a Na Jihru pochází řada archeologických nálezů. Prvé jednotlivé stavby zde vznikaly už ve 13. a 14. stol. po vybudování hradu a historického jádra Písku. Tehdy také tři základní komunikace předznamenaly podobu Pražského předměstí: Pražská (dnes Národní svobody), Svatotrojická, která vedla doleva od mostu, a Čechova, která byla spojená s pozdější ulicí Jablonského. Od r. 1785 nesly obě název Na Pěníku. V r. 1837 je už Jablonského ulice na rozdíl od Čechovy (Pěnické) označována jako Portici. Toto pojmenování, které vzniklo počátkem 19. stol. , pochází asi od píseckých vojáků, kteří bojovali v intervenčních taženích habsburské monarchie v jižní Itálii. Městečko Portici u Neapole jim svou polohou i nízkými chudými domky připomínalo jejich vlastní domovy. Po návratu vojáků se název ujal i mezi místními obyvateli a časem zahrnul i Čechovu ulici. V r. 1900 pak ulice dostala jméno Jablonského podle vlasteneckého básníka Boleslava Jablonského.
Selské dvorce a nízké chalupy, které zde od středověku vznikaly, byly za třicetileté války vypáleny a zanikly. Na přelomu 18. a 19. stol. se tu usazovali drobní řemeslníci, nádeníci a dělníci. V místě U Křížku (zhruba na rohu ulice Jablonského a Třebízského) stával mlýn, který však zanikl už v polovině 17. stol. Víme o něm, že jej roku 1544 od Víta Hlacha koupil Havel Houser. Náhon
k němu by však zavezen až na začátku 19. stol. Pak na něm byly postaveny podél řeky nízké domky. Vznikla tu i tzv. Zátočina, kde byl prám, z kterého místní obyvatelé nabírali vodu, protože vodovod v Portyči až do roku 1900 chyběl a studně zde byly jen tři. Většina domků v Portyči měla jen 1-2 místnosti, malý dvorek, kolnu a zahrádku na kamenité terase svažující se k Otavě. Občas byly mezi domky průchody k řece, někde byly u břehu přivázány loďky. Roku 1883 tu v továrně na výrobu pletených punčoch a vlněného zboží, která patřila Ferdinandu Sachsovi a Morici Weilovi, našlo zaměstnání 25 dělníků. V roce 1896 vznikla v č. 219 továrna na fezy Josefa Kleina. V pozdějším hostinci U Hrachů na počátku Jablonského ulice, kde se soustřeďoval společenský život obyvatel Portyče, byla od roku 1896 okresní stravovna, která poskytovala jídlo a možnost jednoho přespání nezaměstnaným, kteří museli cestovat. Na přelomu 19. a 20. století tu měla Dělnická tělovýchovná jednota tělocvičnu a hrálo se zde také divadlo. V domě u Waldů se prodával tabák a kořalka, v sousedním domě zřídila roku 1908 sociálně demokratická strana konzum, kde byly nákupy o malinko levnější než ve městě a často se zde nakupovalo i na dluh. V roce 1963 vystřídala hostinec U Hrachů nová samoobsluha a kavárna a vedle nich panelový dům. V letech 1983 – 1984 probíhala demolice Jablonského ulice (s výjimkou objektu bývalé fezovky). Sídliště, které zde postupně vznikalo a kde do roku 1990 vyrůstaly panelové domy, se mělo jmenovat Dukla, ale nyní se této části města vrátil historický název Portyč.
Čechova ulice dostala své pojmenování v roce 1900, do té doby se jmenovala Pěnická. Lokalita Na Pěníku se nacházela při ústí potoka Jihru do Otavy. Jak toto místo vypadalo v roce 1869, zachytil na své kresbě čtrnáctiletý Tomáš Štětka, později známý písecký malíř. Je uveřejněna v knize Stará Otava mezi Pískem a Zvíkovem. Pojmenování souvisí pravděpodobně s rýžováním zlata – podle Josefa Jungmanna se zlato pěnilo, tj. čistilo, a strusce se říkalo pěna. V Pěnické (Čechově) ulici – v okolí Nového mostu vyráběli bratři Vlachové v roce 1828 ve svých dílnách fezy a koncem 19. stol. se zde nacházela Nachlingerova koželužna. Budovy byly zbořeny před výstavbou mostu.
Pojmenování ulice Na Pěníku ale z mapy Písku nezmizelo, od roku 1907 se tak nazývala úředně ulice vedoucí z Jablonského ulice doleva a na roh ulice Vinařického.Výstavba domků na jižní straně této ulice spadá do prvního desetiletí 20. stol. V roce 1910 si postavil Jan Rozhoň rohový přízemní dům proti fezovce a otevřel zde obchod smíšeným zbožím. K malé radosti původních obyvatel si na protější straně ulice podél potoka postavili v roce 1926 občané osm „nouzových“ domků, u nichž chovali drůbež a kozy. „Nouzovky“ byly zbořeny v roce 1949. Kanalizace potoka mezi mostem na konci Jablonského ulice a řekou proběhla v roce 1941, další část podél ulice Na Pěníku byla kanalizována v roce 1977. Od roku 1979 byla v těchto místech zřízena provozovna Sběrných surovin. V druhé polovině 80. let probíhala v rámci asanace čtvrti demolice veškeré staré zástavby, aby zde pak panelové domy poskytovaly modernější bydlení.
Při ústí potoka Jihru do řeky stál mlýn označovaný jako Kavkovský, na Pěníku nebo Dolní. Poprvé je zmíněn roku 1541, kdy ho po mlynáři Janovi ze Sušice zdědila jeho žena Lidmila. V roce 1620 byl vypálen spolu se sousedním Vacíkovským dvorem. Původ jména potoka je nejasný. Na plánu z roku 1837 nese název „Gihra Bach“, na některých plánech je pojmenován jako Pěník.
Jablonského i Čechova ulice byly sužovány častými povodněmi. V 60. a 80. letech 20. století byla řeka regulována a byl vybudován ochranný protipovodňový systém po jejích obou stranách; došlo i k asanaci celé ulice. V roce 1976 začala demolice Čechovy ulice (s výjimkou domů č. 35-38). Na konci 80.let minulého století tu vzniklo kino Portyč a galerie. Objekt byl postaven tak, aby mohl sloužit jako protiatomový kryt. V poslední čtvrtině 20. stol. zde vyrostla nová budova podniku Otava (Výrobní družstvo invalidů), vznikl zde podnik Silnice a Autoservis Okresního podniku služeb.V roce 1997 se začalo s výstavbou obytných domů a obchodů.

• Fröhlich, Jiří. Stará Otava mezi Pískem a Zvíkovem. Písek: Prácheňské nakladatelství, 2000, s. 18-20. ISBN 80-901940-7-9.
• Ludvík, Lubor – Prášek, Jiří. Písecké ulice, náměstí, samoty a komunikace. Písek: Nakladatelství J&M, 1998, s. 117-121. ISBN 80-86154-09-2.
• Průvodce po král. městě Písku. Písek: Písecký odbor Klubu českých turistů, 1912.
• Setkání Portyčáků a přátel města Písku. Písek: Městské kulturní středisko v Písku, 1988.