Bílá růže (hotel) - ulice Fráni Šrámka 169
Ulici se původně říkalo K Putimské bráně, na mapě z 1. poloviny 19. stol. je označena jako Putimská. Pak se jmenovala Hálkova a od roku 1962 Fráni Šrámka. Místo, kde nyní stojí domy č. 169, 167 a 122, patřilo k dominikánskému klášteru. Po zničení kláštera tu vzniklo několik domků, které však byly roku 1629 odebrány majitelům, následně zbořeny a pozemky opět vlastnil klášter. V těchto místech se nacházela klášterní kaple, sýpka, sklepy na pivo a víno. Po zrušení kláštera bylo vše, včetně kaple sv. Barbory, prodáno roku 1787 Jiříkovi J. Beránkovi a M. Zuzaně Jiršové, která tu vystavěla dům. R. 1796 připadl Vácslavu Jirešovi z Rytrstalu, od roku 1802 ho vlastnil Dominik Růžička a od roku 1854 František Gamisch.
Ulička vedle hotelu Bílá růže (Hradební I) byla původně zřejmě přístupovou uličkou kláštera. Písecké obci byla postoupena až roku 1679. Otevírá se do malého prostranství před domy č. 124 a 125. Dům č. 123 byl zbořen v roce 1963 – tak se otevřel výhled na řeku, vrch Hradiště a na Václavské předměstí. „Náměstíčku“ se říkalo Malý ryneček, Myší díra, Zelený plácek.
Do původního hostince U Bílé růže se vcházelo níže, téměř na rohu náměstí. V první třetině 18. století sídlila v tomto rozlehlém objektu i pošta a na domě prý visela první poštovní schránka ve městě. Jméno U Bílé růže snad vzniklo na začátku 19. stol. podle jména majitele D. Růžičky. Na místě rozsáhlé budovy vznikly ve 30. letech 20. století tři domy (č. 169, 167 a 122), byly však zničeny poslední zbytky bývalé klášterní kaple, patrné ještě na přelomu 19. a 20. stol. Funkcionalistickou budovu moderního hotelu
s podzemními garážemi, který byl otevřen 18. 12. 1937, projektoval písecký architekt a továrník Václav Bartuška., jenž je také autorem domu č. 167 a 122. (Dům č. 122 navrhl pro MUDr. Josefa Dubna v r. 1935).
Písecké listy (15. 4. 1937) napsaly o hotelu U Bílé růže, že „stavba bude skutečnou ozdobou města, zadní trakt je řešen s pohledem na Otavu a z vyšší terasy je pohádkový pohled na písecké lesy…“ Hotel navštívilo od té doby mnoho hostů, „K Růži“ chodívali písečtí tančit. Patřila mezi ně i Dagmar Šimková, pozdější politická vězeňkyně a autorka knihy o nesnesitelných poměrech v ženských věznicích v socialistickém Československu. V roce 2009 zde byla na její počest uspořádána výstava „Ta krásná holka z vily nad řekou. Dagmar Šimková“.
Použitá literatura:
- Formánková, Pavla. Autorka svědectví o ženských věznicích, krásná a inteligentní Dagmar Šimková, by se dožila 80 let. /online/ /cit 8.8.2013/ Dostupné ZDE
- Ludvík, L., Prášek, J. Písecké ulice, náměstí, samoty a komunikace. Písek: JaM, 1998, s.17-18, s. 21-22. ISBN 80-86154-09-2.
- Sedláček, August. Dějiny královského krajského města Písku nad Otavou. Písek: Obec písecká, 1912, s.412.
- Žáčková, Eva. Meziválečná architektura ve Strakonicích, Písku a Blatné. 2. část. In: Výběr. České Budějovice: Jihočeské muzeum, 2004, roč.41, č. 2, s.102-112.
- Císařské povinné otisky stabilního katastru. /online/ /cit. 13. 8. 2013/ Mapováno 1837. Dostupné ZDE
