Vůbec jsme si spolu už s Maruškou nerozuměli a to mě neskutečně trápilo. Miloval jsem ji stále, ale jak se zdálo, ona mne už ne. Trápila mne svými proměnlivým náladami a nakonec jsme se spolu i rozvedli. Jak jsem zmínil, červenou knihovnu v popisu momentů mého života vynechávám, tak i nechci dvakrát rozebírat poslední stránky posledního dílu seriálu, který se najednou nestal nekonečným. Koupila si s mojí pomocí malou garsonku na Proseku a přestěhovala se tam.
*****
Chudák můj syn, tak to jsem nedoufal, že to dotáhne jeho ženuška až k rozvodu a ještě bude trvat na Petra oškubávajícím finančním vyrovnání. To moje Jana, ta by tohle nikdy neudělala, často pronikám do její mysli, ona to netuší, a shledávám, že tam stále mám své místo. Něco se mi na té Marušce od začátku nezdálo. Byli spolu osm let a náhle popadlo Marušku trhnout se a chtít po Petrovi peníze. Ještě pár let se to táhlo, než došlo k tomu konečnému rozchodu. Je to skutečně hrozné, já od počátku něco tušil, ale zasáhnout jsem nemohl. Navíc, co kdybych se mýlil? No, muselo to přijít, holt má můj syn v životě smůlu, stejně jako já. Ne každý má v životě štěstí, i toho chudáka Pavla si osud vychutnal a stejně tak i moji Janu, přišla tak brzy o budoucího manžela ––o mne, jejího dlouho jen blázna beze jména…
*****
Odešla tedy ode mne i od malého Petra, našla si nového přítele a už nikdy k nám nezašla a ani já jsem se za ní už nikdy nevypravil. Jednou jsem ji náhodně potkal, když jsem měl namířeno do Rockové pěsti. Byla tam s tím svým amantem, pro kterého se na nás vykašlala, jak jsem později zjistil. Byl to neuvěřitelně uslintaný dědek s vyzáblým obličejem a plesnivými šedými řídkými vlasy i vousy. Ani mne nepozdravila, když jsem jí řekl:
„Ahoj Maruš.“
Ten její se na mne podíval úplně vražedným pohledem, úsečným a rychlým, a šli klidně dál. Jakoby minuli páchnoucího bezdomovce s nataženou paží a flaškou rumu v kapse. Já jsem Marušku stále v nitru miloval, přes to vše, co mi provedla, a nechápal jsem, co bylo důvodem, že ode mne tak znenadání odešla. Asi za spoustou peněz, ten chlápek byl asi nějaký zazobanec, senilák, ale s výpisem z účtu delším, než formanská silnice z Písku do Vodňan. Vychovávala nedospělé dítě a odešla od něho, co je tohle za ženskou, a hlavně za mámu. Petr to taky nechápal, byl na to i příliš malý. A aby to nebylo jenom tohle, přidalo se k tomu další neštěstí. Známé přísloví říká, že čert vždycky sere na větší hromadu.
Z knihy Slíbil jsem, že zůstanu 2 – jsme jedné krve, 2021
Další ukázky z díla autora: