Hradiště u Písku dominující polohou nad krajem, hustě knovízkým lidem osídleným, patřilo k důležitým hradištím již. Čech z konce doby bronzové. Valy jeho byly již před staletími rozváženy nebo jsou slehlé a téměř neznatelné, což bylo příčinou, že není uvedeno ani v seznamu hradišť v Píčových Starožitnostech, ani jinde v odborné literatuře. Teprve v r. 1923 bylo naň upozorněno zásluhou dr. Aug. Krejčího a dr. Aug. Sedláčka, který ve spisu „Děje Prácheňského kraje“ uvádí: „První stěžejní úkaz v dějinách Prácheňska je hora Hradiště u Písku. Stojíc na kraji Putimské a Protivínské roviny… poskytovala ochranu pro toho, kdo krajinu tu a hornatou krajinu odtud k s. ležící a pro honbu zvěře důležitou ovládal. Hora ta sklánějíc se strmě k Otavě, méně strmě k Písku, ale pozvolně ke vsi Hradišti, má svůj vrch na tu stranu k téže vsi a říká se mu Hradišťské hrůby. (V pozn. píše S.: Hrůby znamená v staročeské řeči tolik, jako nyní valy neb náspy.) Tu také je viděti známky starého valu, jímž vrch byl ověnčen skorem až vejčitým věncem, jenže se asi na sz. straně lámal v úhel. Ale je tu ta zvláštnost, že val nejde po nejvyšších místech, jak obyčejně bývá, nýbrž trochu níže, a to snad proto, že horní část hory má povlovný sklon. Vykopávkami r.1923 konanými vyšlo najevo, že na celém hradišti neb hrůbích nenachází se tak zv. kulturní vrstva, nýbrž všude syrová země lesní. Zato se našlo v nejvyšších místech asi 10 až 12 cm hluboko množství střepů nádob, svědčících o tom, že tu lidé bydleli anebo krátce řečeno, že tu bylo veliké hospodářství. Vykopávky nepokročily tak daleko, aby se o bývalém hradu mohlo zevrubně psáti, ale některé známky opravňují k domněnkám. Předně našly se v náspech a sem a tam na povrchu kameny, jež velkým žárem k nepochopení byly vypáleny ve škváry. Za druhé se našlo při hrůbích mnoho oblázků z řeky pocházejících, jež se měly házeti z praků obránců. Naše hradiště patrně souvisí s nálezem, jenž se stal r. 1858 na Dolinách… Zlato, stříbro a bronz svědčí o neobyčejném bohatství a nelze se ubrániti domněnce, že to souvisí s naším hradištěm. Okolí Dolin bylo asi zarostlé lesem a v těch místech, kdež znamenitý poklad nalezen, bylo pohřebiště bohatého pána aneb knížete, jenž bydlel na hrůbích. Rozsáhlost pak hradiště svědčí, že tu nebylo jen hospodářství jeho, nýbrž snad i obydlí služebnictva a poddaných, kteří byli posádkou k ochraně páně. Jejich příbytky dřevěné byly požárem k nepoznání zničeny a staleté lesní hospodářství jako i zuřivost lijáků zničilo známky hospodaření, ovšem velmi jednoduchého, zakládajícího se na honbě, rybářství a chovu dobytka.“
…
Podrobněji popisuje Hradiště a práci na něm vynikající mineralog dr. Aug. Krejčí v Otavanu.
…
Osídlení v době knovízské neomezovalo se však jen na prostor valy obehnaný (hlavní hradiště), jak dokazují četné sondové střepy ve vývratech na podélné zvýšenině, připínající se k záp. valu a končící snad příkrým svahem k řece; zvýšeniny té mohlo býti používáno jako strážního jen místa, z něhož snadněji opatřována voda z řeky; zpevnění jeho na povrchu patrno není a z rozptýlených kamenů na val nelze souditi. Dnes je jižní část zvýšeniny rozrušená lomem; r. 1943 nalezeno při ní kotlovité střepoviště na prostoru 1 ? m2. V hloubce 1 dm pod povrchem vyskytovaly se sporadické uhlíky, korodované střepy, hlouběji až na skalnatou spodinu shluky střepů knovízské kultury a podélné oblázky (ohřívací kameny). Malé rozměry střepoviště bez kulturní vrstvy kolem něho dokazují, že bylo ohništěm dočasné povrchové chaty, z níž stopy kůlů nezachovány; z osteologického materiálu vyskytly se zuby koně a skotu.
Písecká čítanka. 2. díl. Písek: Okresní knihovna v Písku, 1981, s. 174-175.
Z knihy: Dubský, Bedřich. Pravěk jižních Čech. Blatná: Bratři Římsové, 1949, s. 121- 129.
Další ukázky z díla autora:
