Dnes, osmnáctého září, píše z Paříže o Karlu Krylovi Adolf Bašta. Nevím jak vy, ale já doopravdy nerad nejen narozeniny, ale vlastně jakékoliv výročí, byť by bylo nakonec radostné. Pro vzpomínku, která připomíná i francouzský kalendář, pro radost z klíčů od jeho domečku v mnichovském Olympiadorfu, které mi věnoval při jednom ze svých pařížských pobytů, kde dokonce několikrát zpíval nejdříve pro krajany ve zdejším katolickém kostele, ale navíc přinejmenším dvakrát ve Francouzském rozhlase, zůstává stále silná a něžně příjemná. Karel Kryl měl vlastně Paříž, kde, pokud nespal u slečen, bydlel u mě na předměstí, doopravdy rád. Pro své pobyty v Paříži si tady dokonce vytvořil úsměvný rituál, který začínal doma tím, že si Karel sám nacpával tabákem své cigarety, které potom stříhal na své legendární „půlčíky“ tak, aby mu vystačily i na delší rozverný či zpěvavý večer. V Paříži samotné jsme ho prostě museli doprovodit do restaurace DOM vedle velice známé COUPOLE, kde jsme si prostě nemohli upřít mísu ústřic, přesahující naši peněženku – vždyť to také bylo pouze jednou za čas! – Ale Karel Kryl tady uměl navíc vyčarovat i dobrou náladu, kterou dokázal udržet i u Orleánské brány, když nám ujel noční autobus. Ale k tomu všemu mně prozradil jedno ze svých bytostně vlastních literárních tajemství. On si sám v Paříži našel mezi Louvrem a zahradou Tuillerie malou kavárničku, odkud je pořád dobře vidět dnes pozlacená socha Jany z Arku, kam chodil nejraději sám – a navíc mně přece jen prozradil proč. On totiž tady složil své nejlepší lyrické verše na téma dívčích jmen. Karel sám opravdu neměl radost z toho, že pro nás všechny v cizině či v nuceném pobytu doma se změnil v symbol díky své písničce „Bratříčku, zavírej vrátka, tato noc nebude krátká“ – on prostě měl raději dívčí jména. Podle jeho názoru poezie dívčích jmen měla být silnější než nesmyslnost režimu, který ho donutil k odchodu. Dnes už to může vypadat neskutečně, vždyť i v Praze se nakonec redakce Svobodné Evropy, se kterou Karel v Mnichově dlouho pracoval, změnila v muzeum, ale co si budeme povídat. On zůstal v jistých situacích příjemný mladý kluk, i když jeho vzpomínka zůstává v muzeu.
Tolik z Paříže Adolf Bašta
Sloupky Jiřího Slavíčka, alias Adolfa Bašty./online//cit. 12.11.2013/ Dostupné na http://www.literarni.cz/rubriky/sloupky-jiriho-slavicka-alias-adolfa-basty_2672.html#.Ur89FfTuIaY
Další ukázky z díla autora:
