AUTOŘI

Msgre. Jan Pavel Hille se narodil 4. dubna 1861 v Písku. Jeho dědeček Bernard Hille (+ 1876) se sem přestěhoval z Prahy a otevřel si na Pražském předměstí cukrárnu. Byl Němec a za celou dobu pobytu v Písku se nenaučil česky, ačkoliv jeho manželka Anna (+ 1861), rozená Chocholová, byla Češka.
Jeho syn Jan Pavel Hille (*1831 Písek + 1893 Kadov) převzal r. 1851 otcovu živnost. Roku 1857 se oženil s Josefou, dcerou píseckého obuvnického mistra Josefa Kaliny. Cukrárnu přestěhoval do pronajatých prostor v domě č. 115 blízko radnice. Roku 1862 zakoupil protilehlý dům č. 5, kde býval hostinec U Bílého lva. Dům na Pražském předměstí prodal. Účastnil se veřejného života ve městě a byl členem mnoha spolků, např. ostrostřelců. Cukrářský závod musel z finančních důvodů zlikvidovat a provozoval pak jen hostinec. Roku 1882 od něj dům koupil židovský obchodník Dušan Klein a Hillovi se přestěhovali do domu č. 81 na Floriánském (Havlíčkově) nám. na rohu Nerudovy a Smetanovy ulice, který však dnes již neexistuje. Otevřel si zde znovu cukrárnu, která dobře prosperovala. Jeho potomci však nechtěli v živnosti pokračovat, proto předal cukrářský závod svému pomocníkovi Josefu Hubáčkovi, jehož vyhlášenou cukrárnu provozoval ještě jeho syn. Roku 1890 se Jan Pavel Hille st. odstěhoval s manželkou a mladší dcerou k synovi Janu Pavlovi, kadovskému faráři. Jeho druhý syn František (+ 1937) se stal poštovním úředníkem a žil v ve Strakonicích.  Dcera Hermína zůstala na faře jako hospodyně. Její starší sestra Josefa byla nejdříve farskou hospodyní u svého strýce Františka Kaliny v Onšově. Později žila v Písku, kde zdědila dům č. 81, který však musel být odstraněn, protože překážel dopravě. Náhradou dostala od obce dům č. 153 na Drlíčově.
Jan Pavel Hille (ml.) studoval (1872 – 1879) na píseckém gymnáziu. Rád navštěvoval školní knihovnu, půjčoval si hlavně knihy s historickou tématikou. Začal psát o Písku a jiných místech z hlediska historického a vlastivědného. R. 1877 otiskl časopis Komenský jeho článek o památném vrchu u Onšova a roku 1882 mu vyšel příspěvek Křest Turkyně v píseckém Otavanu. Také jako student biskupského semináře v Českých Budějovicích využíval tamní knihovnu a přispíval články do různých časopisů (Tábor, Posel ze Sušice aj.). V roce 1884 byl vysvěcen na kněze a jeho prvním působištěm se stal Kadov na Blatensku (1884–1910), kde byl do roku 1890 kaplanem, pak farářem. Jeho péčí zde vzniklo Sdružení venkovské mládeže katolické, kterému věnoval „poučnou a zábavnou knihovnu“. Vyučoval náboženství na školách v Kadově a Bezděkově. Stál u založení Spořitelního a záložního spolku (tzv. raiffaisenky), a sboru dobrovolných hasičů. Byl jednatelem Národní jednoty pošumavské, která kromě hospodářských aktivit usilovala o šíření vzdělání na venkově. Koncem 80. let si koupil deskový fotoaparát a zachycoval na svých snímcích různá zajímavá místa, osoby i události. Fotografie památek posílal svému příteli Augustu Sedláčkovi. Roku 1910 byl jmenován prvním sekretářem blatenského vikariátu a k jeho povinnostem faráře přibyla administrativa tohoto úřadu. Roku 1911 se stal děkanem v Kasejovicích. V souvislosti s vydáním zákona o pamětních knihách obecních (1920) pomáhal při vzniku a vedení kronik okolních obcí. Dal podnět k pořádání kurzů kasejovických lidových výšivek.  Začal sepisovat kroniku svého rodu, kterou doplnil kresbami a fotografiemi. Roku 1924 se stal děkanem v Blatné. Jeho rozsáhlou knihovnu a soukromý archiv na blatenské faře využíval nejeden z jeho současníků. Bádal v zámeckém archivu a vytvořil dílo Dějiny vikariátu blatenského. Jsou rozděleny do 22 dvou dílů a doplněny fotografiemi kostelů a jejich interiérů. Bohužel zůstaly v rukopise. Byl jedním ze zakladatelů blatenského muzea. Od počátku 40. let žil v Blatné na odpočinku, ale dál pokračoval ve svém bádání a psaní. Byl však raněn mrtvicí a zemřel v Blatné 27. září 1943 ve věku 82 let a byl pohřben na blatenském hřbitově.
Msgre. Jan Pavel Hille, vlastenec, badatel a publicista, se zajímal o regionální historii, literaturu, národopis, kulturní historii, topografii a fotografování. Mnohá místa na Blatensku mají díky němu své monografie (Farní osada novo-rychnovská – 1895, Kasejovice a okolí – 1923, Památky farní osady kadovské – 1900, Třemšín – 1913 aj.)  Zajímal se o dějiny Blatné, sepsal Paměti blatenské. Přispíval do mnoha periodik (Blahověst, Český včelař, Český lid, Poutník od Otavy, Otavan aj.) i do různých sborníků, např. Blatensko-Březnicko – Obraz poměrů přírodních, historických, místopisných, školských, národopisných (1915), který uspořádal J. Siblík.