AUTOŘI

Ladislav Arietto (vlastním jménem Ladislav Šebek se narodil 18. září 1861 v Písku. Byl synem profesora píseckého gymnázia, klasického filologa a překladatele Františka Šebka, který mu poskytl kultivované zázemí pro budoucí studijní, literární a profesní dráhu. Gymnázium začal studovat ve svém rodišti, po přeložení otce do Jindřichova Hradce s ním odešel, ale po otcově smrti (1873) se vrátil do Písku, kde maturoval. První Ariettovy literární pokusy vznikaly v době středoškolských studií. Stal se dopisovatelem polského časopisu Lech, v němž publikoval stať o nejnovější české poezii. V českých časopisech Koleda, Světozor, Ruch ad. vyšlo několik Ariettových překladů moderní polské poezie (K. Ujejski, T. Lenartowicz ad.). Původní tvorbu uveřejnil poprvé 1879 v Almanachu české omladiny. V 80. letech odešel studovat práva do Prahy, kde literární činnost dále rozvíjel. Povzbuzen a inspirován o generaci starším Adolfem Heydukem, s nímž navázal trvalý přátelský vztah, psal zejména přírodní a intimní lyriku. Úcta k Heydukovi posílila Ariettův vztah k literárněhistorické práci. V průběhu 80. a 90. let napsal několik životopisných studií o svém vzoru i o dalších spisovatelích se vztahem k jižním Čechám (např. o J. Zeyerovi). V překladech se nově zaměřil na francouzskou poezii. Vydal sbírky Lesní stezka A. Theurieta (1884) a Z malého světa F. Coppéa (1885). Opožděný vrchol Ariettova básnického snažení reprezentovala jediná sbírka Básně (1892), kterou kritika pro její poněkud anachronický ráz, hlásící se ke generaci májovců, odmítla. Arietto se poté jako básník odmlčel; naposledy ještě přeložil Romance a balady L. Uhlanda (1896).
Nadále se realizoval v profesním a veřejném životě. Po získání doktorátu práv si 1897 otevřel advokátní kancelář v Písku a aktivně se zapojil do společenského a politického dění. Angažoval se v pokrokovém hnutí, v radikálně pokrokové a posléze státoprávně pokrokové straně, stal se členem obecního zastupitelstva, zastával významné funkce v osvětových a kulturních spolcích (Umělecká beseda, Osvětový svaz, Klub českých turistů, Filharmonický spolek Smetana aj.). Zasedal ve výborech různých veřejně prospěšných organizací. Z literárních prací tohoto období byly významné příspěvky k dějinám města Písku, např. Průvodce po královském městě Písku. Po vzniku ČSR, kdy státoprávní pokrokáři splynuli s národně demokratickou stranou, vedl po dlouhá léta její píseckou místní organizaci. Zemřel náhle 19. 12. 1927 při návštěvě Prahy a byl pochován v Písku.