Pouštím slova po vodě,
slova o lásce a svobodě.
Prý v ní hoří kameny,
Jak? Voda pokrčí oběma rameny.
Tam, kde poklidně si pramení,
milá Otava dá poutníkům znamení.
Protéká Pískem od věky věků,
lidé ji ctí ve slávě i v pokleku.
Jediné, čeho si lituje,
že ji každý bezmezně miluje.
Miluje tak, že když do ní kamenem (u)hodí,
propluje Charón se svojí podsvětní lodí.
Potěžká očima v rukou Tvůj Osud,
sveze Tě životem, jak nikoho dosud.
Další ukázky z díla autora:
Místa spjatá s dílem nebo jeho autorem:
