DÍLA

(Podle vypravování zemřelého měšťana a mistra soukenického Václava Volfa)

Na malém rynečku vedle domu „U bílé labutě“ stojí úzký domek, kterému přezdívali v nebíčku. V domě tom bydlel zámožný měšťan, který měl moc hezkou dceru Aninku. V témž domě, v nejhořejším patře bydlel chudý krejčovský chasník, který neměl než svoje ruce a starou matku, která posluhováním přivydělávala na živobytí. Chasníček byl velmi hodný, hezký a zadíval se dost hluboko do modrých oček Aninky, kterou často za ranní  tmy s lucernou doprovázel do kostela na roráty. Ale otec Aninky této známosti nepřál a tak se trápil chasníček i Aninka. Až jednou o Velikonocích po Velikém pátku krejčík celý den se postila přišel z kostela domů až pozdě večer od Božího hrobu. Navečeřel se a šel brzy spat. Hned jak usnul, zdál se mu krásný sen. Přišel k němu bílý anděl, velmi podobný Anince, položil mu něžně ruku na rameno, a s úsměvem mu kynul, aby s ním šel. Chasník ve snu vstal a následoval anděla, který jej svedl po schodech do sklepa, kde rukou ukázal na místo v koutě a zmizel. Chasník se probudil a již svítalo. Na druhý den, na Bílou sobotu po Vzkříšení mládenec zase brzy ulehl a jakmile usnul, opakoval se mu tentýž sen. Chasník se opětně probudil, bylo asi k půlnoci, vstal, vzal lucernu a lopatku a tiše bos sešel do sklepa, kde v koutě našel starou truhlu plnou bramborů. Mladík truhlu odtáhl a počal v koutě lopatkou na uhlí hrabat. Dlouho nehrabal, pojednou zadunělo víko malé truhličky a když ji opatrně ze země vytáhl a násilím otevřel, našel v ní několik pytlíků plných stříbrných grošů. Chasník opatrně zem zahrabal a tiše, jak přišel, zase odešel. Moudře měnil groš za grošem, nakoupil suken a začal šít. Práce přibývalo, chasník dal se zapsati do cechu, přibral učeníky, jezdil na jarmarky a než se rok s rokem sešel, vedl Aninku k oltáři. Tomu domku v nebíčku se dlouho říkalo „U anděla“, až na to lidé zapomněli.

Z časopisu Otavan, který vyšel v Písku 22. září 1930, ročník XIII, číslo 4-6, s. 86-87.