DÍLA

O ARCHEOLOGOVI  ZE MLÝNA
Průkopník výzkumu mohylových pohřebišť Jan Karel Hraše pocházel z kraje pravěkých mohyl. Narodil se 2. dubna 1840 v ratajském mlýně, ve vážené mlynářské rodině.

Až mu jednou bude osmatřicet let a bude c.k. okresním školním inspektorem, bude v opařanském kostele sv. Františka Xaverského sloužit svou první mši, primici, jeho nejmladší bratr Hynek, za přítomnosti staršího bratra Františka, pacovského děkana, Slavnostní hostinu novosvěcenci vystrojí  jejich sestra Kateřina Šibalová, mlynářka na Hanově.
I Šibalové byli váženou rodinou. Připomíná je hanovská kaplička sv. Františka Serafínského z roku 1862. Peníze na její stavbu věnoval vojenský právník František Šibal, o vybavení se v pozdějších letech postarala mlynářka Kateřina s kněžnou Idou z Paarů. Kapličku vysvětil děkan Hraše.

Jan Karel studoval na píseckém gymnáziu a na pražské univerzitě. Nejdříve práva, později filozofiii. Přednášky archeologa, historika a prvního univerzitního profesora českých starožitností jana Erazima Vocela ho tak zaujaly, že značně ovlivnily jeho další život.
O prázdninách, které trávíval u rodičů na mlýně v Ratajích, objevil bezprostředně u vsi a v nejbližším okolí mnoho zachovalých a dosud neprozkoumaných mohyl. Bylo mu teprve třiadvacet let, když o mohylách napsal do odborného časopisu Památky archeologické a místopisné a když zároveň zveřejnil svůj první situační plánek mohylového pohřebiště – mohylníku.
V dalších letech systematicky prozkoumal celé okolí říčky Smutné od Nadějkova na severu až po Chrášťany na jihu. Výsledky průzkumu byly překvapující . Nejdříve do roku 1868 zaznamenal další mohelníky jak v okolí Rataj, tak Hanova, Sepekova a v prostoru Radětice-Chrášťany. Tenkrát určil téměř 250 mohyl. Do roku 1873 pak počet mohyl na těchto pohřebištích upřesnil a navíc další mohelníky zaregistroval: znovu u Hanova, dále u Srlína, Sepekova, Rataj a Radětic. Celkem spočítal více než 800 mohyl. Nálezy z prozkoumaných pohřebišť posílal pražskému muzeu, některé předal knížeti Paarovi do Bechyně, jehož archeologickou sbírku v letech 1868 až 1870 uspořádal. V roce 1865 ho archeologický sbor Musea Království českého jmenoval svým dopisujícím členem.
Na Vocelův pokyn se ujal výzkumu mohylového pohřebiště u Plavu, jižně od Českých Budějovic. Nejdříve při něm spolupracoval s významnou osobností budějovického vlasteneckého života, amatérským archeologem a historikem Františkem Stulíkem, další výzkum, který pokračoval až do konce století, prováděl již sám.

Hraše našel pochopení pro svou práci i ve svém nejbližším okolí. Hanovský mlynář Josef Šibal přivedl svého švagra k seskupení desítek mohyl v lese Čabelky u Hanova. Paarovský hajný Jan Šubrt ukázal archeologovi osamocenou velkou mohylu vzdálenou od čabelického pohřebiště sotva sto metrů. Mohyla měla obvod 64 metrů a výšku přes dva metry. Na jejím povrchu rostlo několik borovic. S finanční podporou pražského muza ji Hraše prozkoumal a objevil kromě menších předmětů částečně stlačenou bronzovou cistu, asi 16 cm vysokou nýtovanou válcovitou nádobu se železnými uchy. Cista snad byla do jižních Čech importována z Podunají, snad z oblasti  Alp, někdy asi v doběčtyři až pět století př. Kr. Z umístění, velikosti, konstrukce a inventáře mohyly halštatské kultury Hraše usoudil, že byla místem posledního odpočinku osobnosti skutečně významné.
Nedaleko dobronického kostelíka našla pasačka zlatou minci. Ratajský mlynář Hraše minci koupil a věnoval bratrovi. Mince pocházela z doby Tiberia,
který žil v době Kristově. Tiberius pronikla roku 5 po Kr. ve válkách s Germány až k Labi a po necelých deseti letech se stal římským císařem. mince připomíná, že kdysi podél Lužnice putovala římská obchodní karavana.

Činnost ratajského rodáka byla neuvěřitelně rozsáhlá a dala odpovědi na mnoho otázek o životě našich předků v pravěku. Archeologie však byla jen jeho zájmovou činností. Profesionálně se věnoval vzdělávání a výchově mládeže a řídící práci ve školství. Po ukončení vysokoškolských studií se v roce 1864 stal suplentem dějepisu, zeměpisu a češtiny na reálce v Litoměřicích a v roce 1868 profesorem na nižší reálce v Náchodě. Když byla tato škola o tři roky později přeměněna na školu měšťanskou, stal se jejím ředitelem. V letech 1873 až 1890 byl c.k. okresním školním inspektorem pro okresy Trutnov, Nové Město nad Metují a Broumov. Od roku 1876 byl také konzervátorem pro Královéhradecký kraj. V roce 1881 založil Městské muzeum v Náchodě.
Hraše psal do Památek archeologických, Českého lidu, Lumíra, Světozoru, Tábora, Lužničana a Otavana. Někdy pod svým jménem, jindy pod pseudonymem Jan Smutný (podle říčky Smutné). Hraše napsal i několi spisů odborně pedagogických a řadu dalších s historickou, vlastivědnou, vlasteneckou a výchovnou tematikou. Významným dílem jsou jeho Zemské stezky, Strážnice a brány v Čechách, Dějiny Náchoda a Průvodce Náchodem. Psal také povídky, pohádky a divadelní hry pro mládež. Zaznamenával i pověsti, zkazky z minulosti a pohádky.
Hraše se dožil ocenění výsledků své práce. Stal se čestným měštanem a občanem v Náchodě, Bohuslavicích i ve svých rodných Ratajích. Též učitelské jednoty a řemeslnické spolky ho jmenovaly svým čestným členem. V roce 1879 obdržel na archeologické výstavě v Moskvě diplom a stříbrnou medaili.
Po odchodu do výslužby žil Jan Karel Hraše v Náchodě. Dne 6. května 1907 tento mimořádně nadaný a pilný školský pracovník, badatel a spisovatel, jeden ze zakladatelů české archeologie, zemřel. Bylo mu 67 let.

Ukázka z autorovy knihy Bloudění časem, Obec Bernartice, 2009, s. 31-37.