Na sněmu tridentském (1545) uložena byla farářům povinnost zapisovati do zvláštních knih oddavky, křty i úmrtí svých osadníků. Nařízení to však pomalu ve skutečnost bylo uváděno, takže r. 1605 na pražské synodě muselo býti obnoveno. Pražský arcibiskup Harrach přísně nařizoval vikářům r. 1641, aby mu podávali zprávu, „zda matriky jsou spořádány“. Tehdy rozdělen byl kraj Prácheňský na dvě polovice, severní a jižní a pro každou ustanoven jeden vikář. Ti shledali, že na všech farách vedou se matriky správně. Z té doby zachovalo se nám dosti matrik. Nejstarší matriku mají na faře v Jiníně u Strakonic z r. 1620, v Katovicích 1623, ve Velharticích a Kasejovicích (část) z r. 1624, v Písku zachovala se část matriky z r. 1627 a chová se nyní v archivu městském, v Blatné měli matriku z r. 1632, nyní v Zemském museu. Dále staré matriky mají: Kašperské Hory z r. 1634, Volyně, však jen zbytek, z r. 1638, Bubovice u Březnice z r. 1639, Volenice, Radomyšl a Malenice z r. 1640, Bavorov z r. 1641, Rožmitálské matriky shořely, Bor Malý u Horaždějovic z r. 1644, Sedlice u Písku z r. 1645, Kasejovice, Mirovice a Vimperk z r. 1646, Záblatí 1647, Vodňany 1648, a z r. 1650 Horaždějovice a Vlachovo Březí. Po zřizování nových far, zakládány taky spolu i matriky.
Nejstarší formát matrik bývala malá osmerka, později obdržely podobu kvartovou. Když stát ujal se ve svůj prospěch matrik za císaře Josefa II., dostaly formu foliovou a vydána mnohá v té příčině nařízení.
Z časopisu Otavan, 11. 10. 1924, roč. 8, č. 8. – 9., s. 125.
Další ukázky z díla autora:
